Historie začíná v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.  Nadšenci tohoto sportu, kteří se znali z rehabilitačních ústavů a lázní se začali scházet, aby si spolu zahráli. V této době se ještě nepořádaly akce specializované podle druhu sportu a tak se sportovci v rámci sportovních her (Kladrubské hry či Memoriál Dr. Knapka v Hrabyni) účastnili více sportů (atletiky, lukostřelby apod.). Poté se utvořila skupina vozíčkářů, která se začala účastnit turnajů pouze ve stolním tenisu, které pořádali méně tělesně postižení hráči. Zde však vozíčkáři často naráželi na bariérové prostředí. Od toho již byl pouze krůček k myšlence uspořádat turnaj pro větší počet stejně zapálených vozíčkářů. Předlohou byly podobné akce v západní Evropě, které tam byly pevnou součástí života hendikepovaných sportovců. Začínají se objevovat první turnaje ve stolním tenise vozíčkářů (Štít města Košic, turnaj TP vozíčkářů v Králově Dvoře, Vratislavicích, Hronově, Svobodě nad Úpou, Praze apod.), které byly převážně pořádány pod hlavičkou Svazu invalidů. Ten tak poskytl akcím oficiální status. Začaly vznikat první žebříčky a nominace na uspořádání Mistrovství ČSSR. To se podařilo uspořádat v roce 1989 v Zámostí – Blata poblíž Jičína. Tak se stalo, že historicky prvními mistry ještě Československé republiky byli v kategorii para Peter Hricko, v kategorii kvadru Jaroslav Koubek a v kategorii žen Marika Pilárová. Završením této etapy byla první účast našich hráčů na Mistrovství Evropy ve Vídni. Po roce 1990 začínají stolní tenisté jezdit i na další zahraniční turnaje (Bielefeld – Německo, Amsteten – Rakousko, Portogruano – Itálie). I počet domácích turnajů narůstal, v roce 1991 se jich podařilo uspořádat sedm. Zatím to byly pouze nominační turnaje, které sloužily k nominaci hráčů na MČR a M-ČSFR. To bylo v roce 1992 posledním společným mistrovstvím, na kterém se utkali čeští a slovenští sportovci o titul mistra ČSFR. V tomto období začínají vznikat první sportovní kluby vozíčkářů a přebírají organizování turnajů v různých regionech republiky. Vzniká také Svaz tělesně postižených sportovců či Svaz paraplegiků, které těmto klubům poskytují i finanční podporu, sdružují je a zastřešují. To vedlo k nutnosti vytvořit STK (sportovně technickou komisi), která bude určovat pravidla či herní řád a dohlížet na jejich dodržování. Tuto komisi tvoří zástupci jednotlivých klubů a jejím prvním předsedou byl Jaromír Tvrz. První samostatné Mistrovství české republiky se uskutečnilo v roce 1994 v Novém Městě nad Metují. Prvními mistry samostatné České republiky se stali v kategorii muži para Michal Stefanu, v katagorii ženy Jitka Pivarčiová a kategorii muži kvadru Tomáš Přibyl. Od roku 1995 bylo MČR pořádáno v Ostravě. V roce 1996 z nominačních turnajů vzniká samostatná soutěž nazvaná Český pohár, který již má současnou podobu a každý rok je po ukončení sezóny vyhlašován jeho vítěz. Jako první se jím stal Michal Stefanu.

Do historie tohoto sportu samozřejmě patří také dosažené úspěchy, kterých ale bylo tolik, že je zde nebudeme uvádět. Zaslouží si samostatné hodnocení. Připomenout ovšem musíme některé jména, která se zasloužila o vznik, popularitu, fungování a úspěchy stolního tenisu vozíčkářů. Jsou to: J. Tvrz, J. Koštejn, V. Rozum, T. Fáber, B. Ziklová, V. Vašíček, B. Kábrt, M. Stefanu, J. Pivarčiová, B. Ribka, L. Havel, L. Trčka, K. Zmrzlý, T. Přibyl, J. Bubla, J. Krpálek, L. Podnecká, F. Glazar, R. Tauš, M. Zvolánek, J. Suchánek, S. Navrátil, Z. Jedlička, T. Harant, J. Hadrava a spousta dalších funkcionářů, organizátorů, hráčů, trenérů a příznivců, bez nichž bychom si dnes neměli o čem číst.

P. Fiala a B. Kábrt